hebkostí drsný šmirgl,

zavřu-li víčka,

stačí zpola,

jak když mě někdo

z  dálky volá,

spustí mé srdce

vyděšený virbl.

Tak oči otvírám

a koukám do tmy tmoucí,

zalehnut pocitem,

že trochu umírám,

bez léků, přístrojů,

ospalý, nemohoucí,

bez krve, bez mízy

a hlavně děsně sám.